This site-specific sound document by Filip Johánek thematises stories and situations from the streets of Brno and the people who spend a certain part of their daily lives in the streets, developing their livelihoods and interacting with their surroundings and the public space.

--------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------

The subject of the documentary is the people who spend a certain part of their normal day in the streets and their ways of earning a living. The story is made up of situations in which these people act and interact with the world around them in public spaces.

As I walk through these public spaces on a daily basis, particularly having in mind the streets Česká and Masarykova, I have started to perceive very strongly that we are exposed to an interesting mix of people, who communicate with us from the position of public space. They are not only the homeless, it is also the people for whom the public space became their workplace who too demand attention – there are dealers of mobile services, part-timers handing people fliers, fundraisers for Amnesty International, Greenpeace or Rainbow Movement, Jehovah's Witnesses or Mormon missionaries of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints.

And so a new theme has started to emerge, which includes in itself a sound mapping of the behaviour of a group of people living in poor conditions and also of a group composed of people who, simply speaking, spend their working time on the street. The result is an interesting contrast.

Methods used
Zoom H4n Handy Recorder; RØDE VideoMic directional microphone
Three basic types of scene content were chosen for the acoustic depiction of each of the recorded subjects. The aim of the first type of content was to record the subjectsˈ acoustic expressions which would explain as clearly as possible how they were making their living. The second type was an attempt to capture a situation in which the documented person interacted within their lifestyle or job environment, with other people, such as their "clients" or me. The ambient noises for the needs of post-production were recorded as the third content type.

Characters
Metro journal distributor
The cooperation with a semi-retired part-timer handing out the Metro journal at Konečného Square was easy. I have managed to record a sound print (although not very clear) of how he is making his living. Although I have not managed to record sufficiently intelligible interactions with his clients because of loud noise, the part-timer started to talk unexpectedly and provided the widest scope of information and also thanks to his talent for storytelling, his utterances open and close the documentary. There was also an unexpected situation when the distributor of Metro was caught smoking by his supervisor. I used this recording in the resulting form because of its great functionality and the drama it captures.

“The Preacher”
I always recorded a longer interval from one spot, and after a few minutes, I recorded the same from a different spot. Here I used the technique of moving towards and away from the source, and if possible, applied it to every respondent and his or her situation. In this way, I created a supply of “natural fade-ins and fade-outs” and hoped for their later wide applicability. The only obstacle recorded was during the attempt to record a rapid transition from an environment without the preacher's utterances to an environment with their clear audibility. To do this, I was going to use the exit from Baťa shoe store. Their guard, who had noticed that I was recording something, forced me to stop recording.
Nový Prostor magazine vendors
One of the most famous characters of the streets of Brno, Jarda, the vendor of Nový Prostor, has also expressed himself interestingly in terms of content for the purposes of the documentary. a situation which faithfully illustrates how he makes his living, i. e. the message “Nový Prostor is here for you. The new issue of Nový Prostor magazine. Nový Prostor, a magazine that helps the socially disadvantaged […].)” has been captured from various places, including a window of a house at tram stop Česká, chosen to represent Jarda in the context of urban hustle and bustle. I have also managed to record Jardaˈs interaction with a former vendor of Nový Prostor. They both invited me to smoke a cigarette with them, and so I have had the chance to record their conversation using the method of a “hidden microphone”. Even without asking, the former vendor started to talk a little about his past in Nový Prostor.

Dealer of mobile services
This lady probably also had no idea that she was being recorded. She ran a conventional interview with me after I asked her what she was offering.

Dealers of mobile services + respondents
Two obviously inexperienced (judging from their talk) dealers appeared in the recording angle of the microphone in the exact moment when I was adjusting the position of recorder and earphones. I turned on the recording, and with the help of earphones I directed the microphone as accurately to the source of the sound as possible and recorded the entire, at least 20 minutes long conversation with their two clients. The young and apparently very self-confident men were trying to attract their potential clients to themselves, rather than to the services offered by their mobile operator. Any attempt to obtain the client's contact information ended up as a failure. The resulting level of the recorded sound was so inadequate that I could only use a very short part of it for the purposes of the documentary. I have recorded an interesting conversation taking place in the background of the topic of the documentary, but unfortunately, it became almost unusable.

Street musician (guitarist) and his crew in Masarykova Street
I used the same method for approaching the musical sound produced by all the musicians in all cases I have managed to record. I positioned myself as an accidentally passing listener and, according to my fade-in and fade-out plan, I began to approach each of the musicians from a distance where their musical production was drowned by the urban noise. When I was getting closer to them, I developed the wide shot into a medium shot. At the dynamic peak of the scene I threw them a coin, and in all the cases I have received a thank you in return. The recordings of the street musicians were therefore standardised to some extent. I have recorded their way of making their living, their music and also the clinking of a coin, which, as I hoped, would clearly identify a street musician. In the case of the guitar player from Masarykova Street, I have also recorded a conversation of the musician with his friends. The main subject was the question of their accommodation for a night. As it was with the Vodafone dealers, these utterances set in the street noise are quite unintelligible and therefore had to be significantly shortened.

Garbage men
I have recorded a short part of a conversation between the garbage truck driver and his friend (this anchored the source of the sound to a location ‒ náměstí Svobody), and also the sounds of the garbage truck and dumping of the containers.

Florists and their colleague greengrocer
At Zelný trh, it took a very long time until I was able to choose a stall that would be acoustically distinct, not standing in the sound shadow of another stall, not too close to the fountain, with frequently coming customers and owners willing to let me record them. I managed to succeed on the third attempt and recorded conversations about planting and appropriate ways of growing flowers. a man, probably their friend, entered into the stall ownersˈ conversation and explained how he had sent many people over to them from his stall today. The conversation went on in a lighter tone, which grew slightly more serious when the man said what he wants in return.

Street musician (guitarist) in Česká Street
I also captured the guitarist using the “natural fade-in and fade-out”.

Street musician (violinist) in Masarykova Street
The same method was used to capture the violin player in Masarykova Street.

All recorded statements were set in a relatively loud noise, though in most cases it was able to indicate where the respondent is and what he or she is doing. Therefore I needed only a few additional noises. I have recorded sounds from the railway station, singing birds, and the Česká tram stop from a window of an apartment. I only employed the sound from the railway station in the final version to symbolise the former employer of the Metro part-timer.

At the very beginning of the post-production process, I came to a decision that I am capable and willing to handle the material linearly. Although in post-production I changed the order of the individual sequences in the montage, I have always maintained the linear progress of utterances within one, two or three tracks (depending on how demanding the linking of the building blocks of respondentsˈ utterances was).

The montage is built exclusively from the sounds recorded in the streets of Brno, including the musical sounds. Altogether, these can be heard three times, coming from the instruments of the street musicians.

In terms of stylistic figures, besides a few metaphors, we are dealing with an ellipsis, which is employed to depict the last character, the Metro employee, who is criticised by his superior for smoking in his working time. After his first exclamation “You must be kidding me, arenˈt you?” he grabs his subordinate aside and explains something far beyond the capabilities of our auditory system. Some cars and a tram pass, then we can finally hear the subordinate again as he explains, that he was criticised for smoking. We cannot hear what is happening during these ten to fifteen seconds “outside the shot”, but we can easily imagine. Flashback is used in the point when the Metro employee reminisces about his job before retiring: he used to work as a yardmaster at České dráhy in Brno. Close to this utterance, I have placed the sound of the Brno station, in particular, the message “Vlak zde jízdu končí (This is the terminus),” accompanied by a sound signal at the beginning of announcement of departures and arrivals. I used metonymy in an attempt to link the utterances of Nový Prostor vendors and mobile services dealers. Jarda and his friend are talking about a mobile phone, a charger and low battery. Suddenly their conversation is interrupted by a typical buzzing sound of a signal running through a mobile phone placed next to speakers.

A frequent size of shot was the wide shot. In this way, I was able to record everyone in their situations, ways of making a living and their lifestyles. Subsequently, in some cases I have managed to capture their situation in a medium shot, i. e. a conversation in its particular environment. The often noisy environment of the streets made it impossible to record a close-up. In terms of focus in a technical sense, that is, the distance of the microphone from the recorded subject, the point of view was the most zoomed out in an attempt to capture an extreme wide shot from the apartment window above Česká tram station.

The soundtrack is packed with many loud and noisy spots to demonstrate a day in a life of the people, who work in the acoustically most unpleasant parts of the city.
(Filip Johánek)

--------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------

Tématem dokumentu jsou osoby, které na ulici tráví určitou část svého běžného dne a způsoby jejich obživy. Jeho příběhem jsou situace, ve kterých tyto osoby vystupují a interagují se svým okolím ve veřejném prostoru.

Při každodenním průchodu veřejným prostorem, konkrétně zejména brněnskou ulicí Českou a Masarykovou, jsem začal velmi silně vnímat, že jsme vystaveni zajímavému mixu osob, které s námi z pozice veřejného prostoru komunikují. Nejedná se pouze o lidi bez domova, svoji pozornost chtějí také lidé, kterým se veřejný prostor stal pracovištěm – dealerky a dealeři mobilních služeb, brigádnice a brigádníci podávající letáky, fundraiserky a fundraiseři Amnesty International, Greenpeace či Hnutí Duha, svědci Jehovovy či zástupci mormonské Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Začal se tak rýsovat nový námět, který v sobě zahrnoval zvukové zmapování jednání v nuzných životních podmínkách žijící skupiny lidí a zároveň skupiny, sestávající z osob, která, zjednodušeně řečeno, tráví na ulici svojí pracovní dobu. Výsledkem se stal zajímavý kontrast.

Použitá technika
Zoom H4n, směrový mikrofon Rode videomic

Pro zvukové zobrazení každého z nahrávaných subjektů jsem zvolil tři
základní obsahy záběrů. První měl zaznamenat zvukový projev subjektu, který by co nejsrozumitelněji vypovídal o způsobu obživy jedince. Druhý se pak měl pokusit o zachycení situace, ve které by dokumentovaná osoba interagovala při svém způsobu života či obživy s osobou jinou, například se svým „klientem“, další osobou nebo se mnou. Ve třetím jsem si nahrál ruchy pro potřeby postprodukce.

Postavy
Zaměstnanec deníku Metro
S brigádníkem ve věku důchodce rozdávajícím periodikum Metro na Konečném náměstí byla spolupráce snadná. Podařilo se mi (nepříliš zřetelně) nahrát zvukový otisk jeho způsobu obživy. Dostatečně srozumitelné interakce s jeho klienty jsem si přes velký hluk sice nezaznamenal, brigádník se však nečekaně rozmluvil a díky největšímu obsahu poskytnutých informací a jeho vypravěčskému talentu jsem jeho promluvami dokument otevřel a uzavřel. Vyskytla se také nečekaná situace, ve které byl roznašeč Metra přistižen při kouření svým nadřízeným. Tu jsem pro svoji velkou funkčnost a dramatičnost do výsledného tvaru také použil.

„Kazatel“
Nahrál jsem si vždy delší časový úsek na jednom místě, po několika minutách jsem si to samé zaznamenal z místa jiného. Zde jsem použil metodu přibližování a oddalování se zdroji, které jsem, pokud to bylo možné, aplikoval na každého dalšího respondenta a jeho situaci. Utvořil jsem si tak pro sebe zásobárnu „přirozených fade-inů a fade-outů“, v jejichž pozdější širokou možnost uplatnění jsem doufal. Jediný problém, který jsem zaznamenal, byl při snaze o zaznamenání rychlého přechodu z prostředí bez kazatelových promluv do prostředí s jejich zřetelnou slyšitelností. K tomu jsem se chystal použít východ z obchodu Baťa. Jeho hlídač, který rozpoznal, že něco nahrávám, mě přinutil, abych nahrávání zastavil.

Prodavači Nového prostoru
Jedna z nejznámějších postav brněnských ulic, prodavač Nového prostoru Jarda, se pro účely dokumentu také projevil obsahově zajímavým způsobem. Zvukově věrnou situaci znázorňující jeho zdroj obživy, tj. promluvu „Nový prostor je tu pro vás. Nové číslo časopisu Nový prostor. Nový prostor, časopis, který pomáhá sociálně slabším […].“, se podařilo zachytit z mnoha míst, mezi které patřilo i okno domu nad tramvajovou zastávkou Česká, který jsem zvolil pro znázornění Jardy v kontextu městského ruchu. Podařilo se mi také zaznamenat Jardovu interakci s bývalým prodavačem Nového prostoru. Oba mě k sobě přizvali při kouření cigarety a já jsem měl tak možnost nahrát metodou „skrytého mikrofonu“ jejich rozhovor. Ač mnou netázán, se bývalý prodejce trochu rozpovídal o své minulosti v Novém prostoru.

Dealerka mobilních služeb
Tato slečna pravděpodobně nahrávání také nezaznamenala. Tradiční klientský rozhovor se mnou udělala po mém dotazu, co nabízí.

Dealeři mobilních služeb + respondentky
Dva dle promluv zjevně nezkušení dealeři se objevili v zorném úhlu mikrofonu právě ve chvíli, kdy jsem si upravoval umístění rekordéru a sluchátek. Zapnul jsem tedy nahrávání, podle sluchátek nasměroval mikrofon co nejpřesněji na zdroj zvuku a nahrál celý jejich nejméně dvacet minut trvající rozhovor s dvěma klientkami. Mladí mužové, evidentně velmi sebevědomí, v něm neprodávali ani tak služby svého operátora, jako se snažili zaujmout své potenciální klientky. Jakýkoli pokus o osobní kontaktní údaj na klientky ale skončil jako neúspěšný. Výsledná úroveň zaznamenaného zvuku byla natolik nedostačující, že jsem mohl pro účely dokumentu použít pouze velmi krátkou část. Sejmul jsem tedy zajímavý rozhovor odehrávající se na pozadí tématu dokumentu, ale bohužel se stal takřka nepoužitelným.

Pouliční hudebník (kytarista) se svojí partou na Masarykově ulici
U všech hudebníků, které se mi podařilo nahrát, jsem volil stejnou metodu přistoupení k jimi produkovanému hudebnímu zvuku. Stylizoval jsem sám sebe jako jejich náhodného kolemjdoucího posluchače a v rámci svého fade-inového a fade-outového plánu jsem se ke každému z nich začal přibližovat ze vzdálenosti, kdy jejich hudební produkci převyšoval ruch města. Když jsem se dostával těsně k nim, z celku jsem se propracoval k polocelku. Na samotné dynamické špičce jsem hodil minci a ve všech případech se mi dostalo poděkování. Do jisté míry jsem tak záznamy pouličních hudebníků standardizoval. Zaznamenal jsem jejich způsob obživy, hudby a stejně tak cinknutí mince, které, jak jsem doufal, jasně označí pouličního hudebníka. U kytaristy na Masarykově ulici jsem také sejmul rozhovor hudebníka s jeho známými. Hlavním tématem byla otázka místa noclehu. Stejně jako u dealerů služeb Vodafone jsou tyto promluvy obklopené hlukem ulice ne každým dešifrovatelné a proto musely být výrazně kráceny.

Popeláři
Nahrál jsem pasáž krátkého rozhovoru řidiče s jeho známým, která posluchače místně ukotvila (náměstí), popelářské auto a zvuky vysypávání odpadků.

Květinářky s kolegou zelinářem
Na Zelném trhu mi trvalo velmi dlouho, než se mi podařilo zvolit stánek, který bude zvukově charakteristický, nebude ve zvukovém zákrytu za nějakým jiným, nebude příliš blízko kašně, jeho zákaznické návštěvy budou časté a jeho majitelé budou ochotní se nechat natáčet. To se mi povedlo na třetí pokus a natočil jsem tak rozhovory o sázení či vhodném způsobu pěstování květin. Do interakce mezi stánkařkami vstoupil muž, pravděpodobně jejich známý, který jim popisoval, kolik lidí jim dnes ze svého stánku poslal. Rozhovor se vedl v odlehčeném tónu, který lehce zvážněl, když si muž řekl, co za to hodlá chtít.

Pouliční hudebník (kytarista) na České ulici
Kytaristu jsem zachytil také pomocí „přirozeného fade-inu a fade-outu“.

Pouliční hudebník (houslista) na Masarykově ulici
Stejným způsobem jsem natočil také houslistu na Masarykově ulici.

Všechny mnou snímané výpovědi byly obklopeny relativně velkým hlukem, který ale měl ve většině případů zároveň tu schopnost určit, kde respondent je a co právě dělá. Ruchů navíc jsem potřeboval tedy jen velmi málo. Zaznamenal jsem zvuk nádraží, zpívajících ptáků a tramvajové zastávky Česká z okna bytu. Nakonec jsem využil jen zvuk nádraží jako symbol dřívějšího pracovního zařazení brigádníka rozdávajícího Metro.

Na samotném začátku postprodukce jsem se v závislosti na sesbíraném materiálu rozhodl, že jsem schopen a chci přistupovat k látce lineárně. V postprodukci jsem při montáži sice měnil pořadí jednotlivých úseků výpověďových celků, ale vždy jsem zachovával v rámci jedné, dvou či tří stop (v závislosti na náročnosti propojování jednotlivých stavebních kamenů respondentových výpovědí) lineární průběh promluv.

Vystavěl jsem montáž pouze na zvucích, které jsem nahrál při sběru na brněnských ulicích včetně hudebního zvuku. Ten jsem nechal zaznít celkem třikrát z nástrojů pouličních hudebníků.

Z hlediska stylistických figur se mimo několika metafor jednalo o elipsu, která je použita při zobrazení poslední postavy, zaměstnance Metra, který je svým nadřízeným kárán za to, že kouří ve službě. Po první větě „Si ze mě děláš prdel, ne?“ si nadřízený vezme podřízeného stranou a daleko za možnostmi našeho sluchového aparátu mu něco vysvětluje. Po projetí několika automobilů a zvuku tramvaje konečně slyšíme opět hlas podřízeného, který mi vysvětlí, že byl pokárán za to, že kouřil. Co se děje přibližně deset až patnáct sekund „mimo záběr“ nemůžeme slyšet, avšak si to můžeme domyslet. Flash-back jsme použil v místě, kde zaměstnanec Metra vzpomíná na práci, kterou dělal před odchodem do důchodu, mistra posunu u Českých drah v Brně. Ve velmi malé vzdálenosti od této promluvy jsem umístil zvuk brněnského nádraží, konkrétně promluvu „Vlak zde jízdu končí“ doplněnou o zvukový signál upozorňující na začátek hlášení nádražního automatu. Metonymii jsem použil při snaze spojit promluvy prodejců Nového prostoru a dealerky mobilních služeb. Jarda a jeho známý se baví o mobilním telefonu, o nabíječce a vybité baterii. Náhle se do jejich rozmluvy ozve typický zvuk, bzučení, který vydává mobilní telefon, pokud je v blízkosti reproduktorů a kolem něj proběhne nějaký signál.

Častým záběrem byl u mě celek. Takto jsem zaznamenával každého v jeho situaci, v jeho způsoby obživy či života. Poté se mi u některých nahrávaných podařilo zachytit jejich situaci v polocelku, tj. v rozhovoru se zachycením okolního prostředí. Na detail jsem na často hlučném prostředí ulice rezignoval. Z hlediska fokusu v technickém smyslu, tedy vzdálenosti mikrofonu od snímaného objektu, jsem nejvíce oddálil úhel pohledu ve snaze o velký celek z okna domu nad tramvajovou zastávkou Česká.

Ve zvukové stopě je tolik hlasitých hlukových míst z toho důvodu, protože jsem se snažil ukázat, jak svůj den prožívají. někteří respondenti mající svůj zdroj obživy ve zvukově často nepříjemných. částech města.
(Filip Johánek)